Branná povinost a odvod
Povinná vojenská služba byla neodmyslitelnou součástí amerického života již před druhou světovou válkou. Postoje mladých mužů k nedobrovolné vojenské službě byly velmi rozdílné. Někteří byli zásadně proti, jiní se na ni dívali jako na něco nezbytného, i když nepříjemného, až do chvíle, kdy dostali povolávací rozkaz.
Šedesátá léta, to bylo období velkých změn v americké společnosti a kultuře. Revoluční změny probíhaly na různých úrovních: občanská práva pro menšiny, práva žen a feministické hnutí, drogová subkultura, tzv. sexuální revoluce, hnutí hippies ( méně rozšířené, než si většina lidí myslí ) a rostoucí protiválečné hnutí. Filmy, televize a populární hudba šířily nové myšlenky rychleji než kdykoli předtím. Byla to doba vzdoru mládeže. Do módy se dostala nedůvěra k vlastenectví, nedůvěra k vládě, zpochybňování autorit. Protesty proti válce a rasismu i proti téměř všemu ve společnosti byly četné a zahrnovaly pokojné demonstrace, bojkoty, okupační stávky i násilné nepokoje, k jejichž zvládnutí byla povolána Národní garda i vojsko. Aktivně se však těchto akcí účastnilo pouze malé procento Američanů.
Podle povolávacího zákona Selective Service Act se všichni občané mužského pohlaví museli zapsat k odvodu po dosažení věkové hranice 18 let, odvedeni mohli být až do 27 let. Na začátku amerických pozemních operací v roce 1965 armádu tvořili téměř z jedné třetiny odvedení branci. Z celkového počtu 9 087 000 mužů a žen v ozbrojených službách USA bylo v letech 1964 - 1973 přímo zapojeno do války ve Vietnamu 2 594 000 a pouze 1 766 910 ze všech, kteří byli po celém světě, bylo povoláno v rámci povinných odvodů. Většina šla do standartních armádních útvarů a méně než 42 000 k válečnému námořnictvu. Námořní pěchota ani letectvo odvedence nepřijímaly. Počet odvedenců sloužících ve válečných jednotkách se neustále měnil. V roce 1965, kdy byly povolány první pozemní bojové jednotky, to bylo asi 20 procent. V době začátku stahování amerických jednotek z Vietnamu to bylo téměř 70 procent. Po dosažení věku 18 let se jednotlivci museli hlásit u své místní odvodní komise, museli vyplnit klasifikační dotazník a podstoupili předběžný test zdatnosti, aby mohl být zjištěn jejich stav, případně důvod k odkladu či osvobození od vojenské služby. Přes 4 000 odvodních komisí muselo plnit měsíční kvóty. Byl vypracován celý seznam důvodů k odkladu či osvobození od vojenské služby, založený na fyzické zdatnosti, vzdělání, na důležitosti zaměstnání, na rodinných důvodech a na náboženské příslušnosti. Někteří se snažili tento systém obelstít, ale většina se o to ani nesnažila, protože nevěděla, co dělat, nebo to jednoduše nechala osudu. Důležitá zaměstnání vykonávali například policisté, hasiči, zdravotníci, učitelé, kněží a studenti teologie, někteří vědci a inženýři. Ženatí s dětmi nebo bez nich, postgraduální studenti, muži pečující o staré rodiče a ostatní v podobných obtížných rodinných situacích byli obvykle zařazeni do kategorie 1-A, ale v roce 1966, kdy odvody stouply na 30 000 měsíčně, začali být povoláváni i tito lidé. V roce 1966 bylo odvedeno nejvíce lidí. Byli totiž vytvořeny nové divize, brigády a záložní jednotky a existující jednotky ve Vietnamu byly posilovány, bylo odvedeno 382 branců. V následujících letech bylo odvedeno přes 200 000 ročně až do roku 1970, kdy došlo ke značnému poklesu. Branci zařazení do třídy 1-A byli způsobilí k odvodu. Odklad dostali policisté, studenti ROTC ( Reserve Officer Training Corps, vojenský výcvik pro vysokoškolské studenty ), ti, kterým ve výkonu vojenské služby brání svědomí, středoškolští studenti, státní úředníci a ti, kteří jsou povoláni pouze v případě vyhlášení války a jsou zařazeni do tříd 1-C, D, O, S, W a Y. Odklad dostávali také branci vykonávající důležitá povolání, zemědělci a studenti. Ti byli zařazeni do tříd 2-A, B a S. Odklad dostávali i lidé, kteří se nacházeli ve velmi těžké životní situaci, byli zařazeni do třídy 3-A. Do tříd 4-A, B, C, D, F byli zařazeni jednotlivci, kteří již vojenskou základní službu vykonali, jednorození synové, vládní úředníci, cizinci s trvalým pobytem, kněží, studenti teologie a fyzicky nebo mentálně postižení. Branci dostali potvrzení o registraci, neblaze proslulý "povolávací lístek".
Pokud se student výrazně zhoršil, mohl ztratit povolení k odkladu. Pokud se tak stalo, nemohl již o něj znovu žádat. Po absolvování vysoké školy ztráceli studenti nárok k odkladu z důvodu studia a mohli být odvedeni. Před rokem 1967 bylo dokonce pravděpodobnější, že budou vybráni absolventi vysokých škol, protože odvodní komise vybírali ze seznamu branců o nejstarších ( 27 let ) po nejmladší ( 18 let ). To se změnilo v roce 1967, kdy byli na prvním místě odvedeni 18letí. Bylo považováno za vhodnější povolávat mladé muže, kteří právě opustili střední školu a ještě nezačali studovat na univerzitě, nezískali žádnou praxi v zaměstnání a ani ještě nezaložili rodinu. V roce 1970 byl z důvodu větší nestrannosti zaveden systém losování, který byl znám již v době druhé světové války. První losování proběhlo 1. prosince 1969 pro rok 1970, kdy bylo taženo 366 očíslovaných kapslí a datum pak bylo ohlášeno v novinách. Každému datu bylo přiřazeno číslo od 1 do 366 podle pořadí, v jakém byla vylosována. Odvedenci z třídy 1-A narození v letech 1944 - 1950 bylo povoláni podle pořadí, v jakém byla vylosována jejich data narození. To se opakovalo až do zrušení odvodů v roce 1973 každý rok, přičemž se posunovala věková hranice.
V souvislosti se službou v armádě ve válce ve Vietnamu se často hovoří o menšinách a o chudých. Je pravda, že chudí a lidé z nižších vrstev byli častěji povoláváni k pěchotě. To stejné platí i o velkém procentu menšin. Nicméně studie prokázaly, že počty příslušníků národnostních menšin sloužících v bojových jednotkách a zabitých v bojích byly v procentech téměř shodné s počtem národní populace. Ve skutečnosti bylo obvykle největší procento černochů v záložních jednotkách. Zůstává však skutečností, že čím vzdělanější člověk byl, tím bylo méně pravděpodobné, že bude nasazen ve Vietnamu nebo k bojovým jednotkám. Ve Vietnamu bojovalo jen asi 40 procent absolventů univerzit. Ze středoškolských studentů bylo do války zapojeno více než 60 procent a téměř 70 procent z těch, kteří zběhli ze studií. Někteří se nechali naverbovat dobrovolně. Ti měli o něco vyšší šanci dostat se k nebojovým jednotkám než ostatní odvedenci. Mohli si také svůj nástup naplánovat, odbýt si svoji brannou povinnost a žít dál svůj život. To bylo zvláště výhodné pro ty, kdo si plánovali studium na univerzitě, profesní kariéru nebo ty, kdo chtěli založit rodinu. Povinná vojenská služba trvala dva roky. Po propuštění z aktivní služby následovaly čtyři roky v záloze. Prakticky mohli být vojáci v záloze povoláni v případě války nebo národního ohrožení, ale v podstatě to byli pouze vojáci, kteří nikdy nebyli povoláni do záložních jednotek a nikdy nebyli mobilizováni. Když si tuto šestiletou vojenskou povinnost splnili, byli z armády propuštěni.
Dobrovolníci, kteří chtěli nastoupit k tříleté vojenské službě, se zapsali u místní odvodní komise. Mohli si vyzvednout MOS ( Military Occupation Specialty - vojenská specializace ) podle toho, jak zvládli Klasifikační test ozbrojených sil ( Armed Forces Classification Test - AFCT ). Podle bodového zisku v testech byli zařazeni do některé z následujících oblastí: duchovní služba, elektrotechnika, všeobecná údržba, mechanická údržba, technická dovednost. Nejdůležitější byly body ze všeobecných technických znalostí ( GT ), což byla obdoba testu IQ. Pěšák musel dosáhnout nejméně 70 bodů v GT, příslušník speciálních jednotek 100 bodů a kandidát důstojnické školy 110.
Mnoho černochů a hispánců se dobrovolně hlásilo k výsadkářům, jednak aby si ověřili své schopnosti, nebo jen kvůli penězům, které mohli posílat svým rodinám. Podle GI Bili3 bylo vojákům po dokončení aktivní vojenské služby zaplaceno vysokoškolské vzdělání. To bylo pro mnohé velkou motivací bez ohledu na etnický původ či společenské postavení. Z dlouhodobého pohledu GI Bili obohatil Spojené státy o velký počet zkušených a vzdělaných občanů, z nichž mnozí by si bez něho nemohli vysokoškolské studium dovolit. Dobrovolníci se mohli přihlásit v rámci programu odloženého nástupu ( Delayed Entrance Program ) dokonce ještě před ukončením střední školy, a svůj nástup tak odložit až o šest měsíců. Tento odklad se sice nezapočítával do jejich povinné vojenské služby, ale započítával se při jejich povýšení. Před zápisem museli absolvovat test zdatnosti, který museli zopakovat ještě před nástupem, aby se zjistilo, jestli stále splňují stanovené předpoklady. Existoval i tzv. Buddy Program, kam se mohli zapsat dva či více kamarádů, kterým tak bylo zaručeno, že budou alespoň BCT ( Basic Combat Training ) navštěvovat společně a možná i AIT ( Advanced Individual Training ), pokud získají stejnou specializaci MOS. Odvedenci dostali příkaz, aby se dostavili k testům zdatnosti pro ozbrojené síly, AFCT a dalším testům. Náročné testy zdatnosti zkoumaly hbitost, zrak, sluch, zuby, krev, hruď, moč atd. Aby odvedenec mohl být zařazen k bojové jednotce, musel mít fyzickou zdatnost na úrovni 111111 ( pěchota, obrněné vojsko, ženisté, dělostřelci mohli mít sluch na úrovni 2 ), což znamenalo, že neměl žádná fyzická omezení. Tomu se říkalo " picket fence profile " ( profil tyčkového plotu ). Profil zdatnosti se označoval písmeny PULHES, kde P označovalo fyzické schopnosti, U - horní končetiny, L - dolní končetiny, H - sluch a uši, E - oči a S - duševní zdraví.
Když byli odvedenci vybráni, obdrželi povolávací rozkaz, obvykle asi jeden měsíc před nástupem. Rozkaz začínal slovy: " Blahopřejeme : tímto jste povolán do ozbrojených sil Spojených států, hlaste se u ", zde byla uvedena adresa vojenské správy, která se obvykle nacházela ve federální budově nebo na hlavní poště v nejbližším velkém městě. Zde museli odvedenci absolvovat další test zdatnosti, další testy, vyplňovat formuláře a čekat. Zde společně složili přísahu - odvedenci, dobrovolníci, gardisté i záložníci ze všech armádních složek - před důstojníkem, který však nemusel být z jednotky, kam byli přiřazeni. Se vztyčenou pravou rukou přísahali bránit Ameriku ode všech nepřátel, cizích i domácích a plnit veškeré zákonné příkazy svých nadřízených. " Gratuluji, jste členem ozbrojených sil Spojených států ". Ten, kdo si myslel, že se této povinnosti vyhne, se nyní musel vyrovnat s realitou. Měli si s sebou vzít oblečení na tři dny, toaletní potřeby, 20 dolarů a průkaz sociálního pojištění ( nebo, pokud ho neměli, o něj zažádat ). Tentýž den nebo následující se ocitli v autobuse, který je odvezl do jednoho ze sedmi výcvikových center pěchoty - Ft Benning, Georgia; Ft Dix, Now Jersey; Ft Gordon, Georgia; Ft Jackson, Jižní Karolína, Ft Ord, Kalifornie, Ft Polk, Louisiana; Ft Riley, Kansas. Většina se přeď narukováním rozloučila s rodinou a přáteli. Z autobusového nádraží odjeli bez fanfár, plni obav, s malým kufrem nebo sportovní taškou, které pozďěji začali říkat " AWOL bas ". A co ti, kdo se zřejmě odvodu vyhýbali, tzv. draft dodgers? Někteří se vůbec nezaregistrovali, čímž riskovali, že budou chyceni a potrestáni. Jiní se snažili dělat všechno možné, aby si změnili identitu, nebo otevřeně pohrdali autoritami a své povolávací lístky pálili. Jiní emigrovali do zahraničí; z toho asi 50 000 - 125 000 ( včetně dezertérů ) uprchlo do Kanady. Podobně nepřesné jsou odhady počtu Kanaďanů odvedených nebo dobrovolně se hlásících do americké armády. Avšak přinejmenším 2 500 - 5 000 sloužilo ve Vietnamu, včetně držitele Medal Of Honor. Neznámý mariňák napsal: " Nejhorší z nás jdou na sever, a nejlepší z nich jdou na jih."
Během války se do normální armády přihlásil velký počet dobrovolníků na tříletou aktivní službu v armádě. Jak se válka protahovala, počty dobrovolníků klesaly. Tuto cestu si samozřejmě zvolili ti, kteří měli zájem o vojenskou kariéru. Dobrovolníci měli oproti pasivním čekatelům na odvod i jisté výhody. Dobrovolníci si mohli vybrat specializaci ( MOS ), ke které se dvouletí odvedenci nemohli dostat, a měli téměř zaručeno, že se nedostanou do přímých bojů, pokud si to nepřáli. Téměř 90 procent vojáků bylo přiřazeno k nebojovým jednotkám. Dobrovolníci, kteří nezůstali po tříleté povinné vojenské službě v armádě, byli zařazeni do zálohy, podobně jako odvedenci. Muži se mohli přihlásit do vojenské služby již v 17 letech se souhlasem rodičů, ale obvykle se přihlašovali až v 18. 171etí nesměli být zapojeni do bojů ve Vietnamu.
Komentáře
Přehled komentářů
Welcome to the world of adult Dating loveawake.ru
generic cialis cialiswithdapoxetine.com
(cialis pills, 22. 12. 2021 17:20)
https://cialiswithdapoxetine.com/ cialis price
Blood squeezing: What is routine
(ASlenlylot, 28. 7. 2018 11:07)
Poids est comment poupe votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur essence pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent prendre offre sang loin de votre coeur. Chaque culture votre determination bat, il pompe le sang par de vos arteres a la flanerie de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/surpasser-le-viagra-et-le-cialis/
Are you 18? Come in and don't be shy!
(loveawake.ru, 19. 1. 2022 8:44)