Vietcong a výcvyk
Viet Cong, tak byly nazývány jihovietnamské komunistické guerillové síly vyzbrojované VDR. V první fázi konfliktu vedly boj proti vládě samy. Postupně se ale stávaly více méně pouze podpůrnými jednotkami pravidelné severovietnamské armády ( NVA ). Jednotky VC byly organizovány na dvou úrovních. Byly to za prvé tzv. Thanh Phan Dan Quan Su, vesnické odbojové buňky, které se bojových akcí účastnily jen zřídka. Druhou část tvořily Thanh Phan Quan Su, vojenské jednotky dělené dále na Bo Doi Dia Phuong, teritoriální ozbrojené oddíly, jejichž stavy byly doplňovány z místních zdrojů a cvičené na Jihu, a na Quan Doi Chu Luč, hlavní ozbrojené síly, jež sice také tvořili jihovietnamští komunisté, ale tito byli cvičeni ve VDR. Zatímco síly Bo Doi Dia Phuong bojovaly v malých skupinkách metodami guerilly ( kladení pastí, léčky, sabotáže, palebné přepady atd. ) a přibíraly do svých řad i ženy a děti, Quan Doi Chu Luč operovaly podle tradičního vzoru, dělené na divize, pluky, prapory, roty a čety...
Výcvik běžného řadového příslušníka VC a NVA probíhal pouhý měsíc, zatímco výcvik průzkumníka či jiného specialisty se protáhl minimálně na jeden a půl roku. Vybrané průzkumné jednotky dokonce absolvovaly výcvik zahrnující radiový a radio-technický kurz, trvající až čtyři roky. Průzkumné roty o síle 50 až 100 mužů byly přidělovány ke každému pluku a divizi. Charakteristické je, že do řad průzkumníků se sice hlásili dobrovolníci, ale o tom, kdo projde přijímacím sítem, nerozhodovala profesionální kvalita uchazečů a jejich schopnosti, ale komunističtí kádrováci. Přesto ale platilo pravidlo, že budoucí průzkumník musí umět číst, psát a počítDalší z elitních složek Viet Congu tvořili tzv. útoční ženisté. Ti absolvovali půlroční až osmnáctiměsíční výcvik zahrnující zejména práci s výbušninami. Další prioritou byl výcvik ve vyhledávání a zneškodňování amerických min. Útoční ženisté jako první pronikali k objektům nebo táborům a základnám, které se měly stát cílem útoku. Pokoušeli se zneškodnit americké miny ( nejběžnější byla M-18 Claymore ) a výstražná zařízení. Dále se snažili podminovat a zničit ohniska obrany ( bunkry, strážní věže atd. ) a s pomocí žebříků položených přes drátěné zátarasy tak uvolnit cestu pro hlavní útočné síly. Své cíle dosti často ( většinou když už situace nedovolovala žádné další pokusy ) likvidovali i tak, že s batohem naplněným výbušninami a kryti palbou svých spolubojovníků pronikli do jejich těsné blízkosti, a nálož na svém těle odpálili. Ztráty v řadách útočných ženistů byly značné, nicméně tato složka komunistické armády byla spojenci velmi obávaná.
